Věčná otázka: kdy má smysl jet k vodě aneb bude vůbec foukat?

Letos je divný rok. Počasí je bláznivé, máme hodně bouřek a přívalových dešťů... a moc nefouká. Někdy vůbec.

Kdy má vůbec smysl jet k vodě? Pokročilí čekají na vítr 7-8 m/s a více, začátečníkovi by mělo stačit 3-5 m/s. Do 3 m/s pro nás (jako školu windsurfingu) nemá cenu k vodě jet. Do 2 m/s je prakticky bezvětří, hladina je "klidná jako velké zrcadlo", jak zpívá v antisurfařské písničce František Dobrota skupina Buty. 

Jaké předpovědi sledovat?

Určitě WINDGURU, NORY, CHMI a spoustu dalších podle vašeho gusta a hlavně důvěry, kterou ke konkrétním modelům chováte. Nám se nejvíce osvědčuje model GFS a WRF na Windguru, kontrolujeme s Nory (trend a průměrná rychlost větru) a CHMI (synoptická situace - proč má vlastně foukat). Ale častokrát to nevyjde, jako třeba tato předpověď z úterý večer pro středu na Štěpánském rybníku:

Začali jsme jezdit v 10 hod., nárazy větru nebyly, průměrná rychlost větru byla 2-3 m/s, často pod 2 m/s, chvílemi jemně pršelo a ve 13 hod. se z hladiny stalo "velké klidné zrcadlo". Tohle prostě patří k realitě windsurfařského života. To, že nebude foukat vůbec, se stane většinou jen začátečníkovi, pokročilým sice foukat bude, ale třeba méně - ne na skluz... což je to, proč to všichni děláme.

Co s tím? 

Vlastně nic. Obrnit se trpělivostí a nezanevřít na windsurfing. Nebo rezignovat na ježdění v ČR a zaměřit se na místa, kde v určitém období fouká. Např. v létě Kanáry (pasát), řecké ostrovy v Egejském moři (meltemi), Chorvatsko (termika mezi ostrovy), na jaře a na podzim jižní Francie, Korsika a Sardinie (mistral) atd. Případně znovu objevená Rujána, kam se dá vyjíždět na pár dní na předpověď.